Hermann Diels: Antický pesimismus

           Pesimismem  se rozumí životní názor člověka, jenž svět a vše co je v něm, pokládá za špatný, vše vidí černě a  sám si přeje přechod z bytí do nebytí. Taková nálada může být vrozená nebo získaná. Zatímco pud sebezáchovy, jenž je od přírody vlastní všemu živému, sám podmiňuje radost ze života,  jsou i takoví jedinci svou přirozeností, kteří si, jak říkali staří, s sebou přinesli na svět černou žluč. Tito melancholikové od narození pohlíží na tento svět, i přes nejuspokojivější vnější okolnosti, jako na nejhorší ze všech možných světů. Jiní upadnou do chmurné nálady teprve až vlivem protivenství životního osudu.  Je možno říci, že mládí celkově je naladěno jasně a svět vidí v růžových barvách.  Stáří ale se přiklání zpravidla k více trpkému, životnímu názoru naplněnému utrpením: Sunt morosi et anxii et iracundi et difficiles senes, praví Cicero (de senect. 18, 65).

(Pracovní překlad Miloš Matúšek)

celý text bude doplněn